Texas Tech na Blog.cz

.... příspěvek, který píši. Už ve středu odjíždím na cesty a nechám Lubbock za svými zády. Pobyl jsem tu celkem jeden rok a to je dlouhá doba na tak malé město. Měl jsem ale jedinečnou příležitost poznat hodně skrytých koutů Lubbocku a zejména jeho skryté bary.

V Plains jsem skončil pracovat ve čtvrtek a bylo to docela dojemné. Mají mě tam rádi a přichystali pro mě rozlučkovou party, dostal jsem dárečky a pěkné doporučení. Poté už jsem se hnal do Lubbocku, kde se od té doby loučím každý večer. V sobotu jsem se loučil až tak, že jsem ztratil klíče od apartmánu a museli jsme s Radkou zůstat přes noc u kamaráda až do druhého dne, kdy jsem si mohl náhradní klíče vyzvednout v kanceláři. Nebylo to špatné až na to, že jsem byl jen v mokrých plavkách, protože jsem strávil noc v bazénu.

Postupně si balím kufry a uklízím apartmán. Musím zajet do bazaru zkusit prodat nepotřebné věci a zabalit krabicí pro Veroniku, kamarádku, která přijede do Lubbocku studovat za pár týdnů.

Během svých cest se podívám do zajímavých míst USA a snad potkám i kamarády, kteří byli v předchozích letech v Praze.

Pokud se mi podaří našetřit nějaký čas, přidám ještě nějaký příspěvek během cestovaní. Pokud ne, děkuji za čtenářskou přízeň a těším se v září doma.

V západním koutu Texasu se toho za poslední týden odehrálo opravdu hodně. Když jsem se ve čtvrtek vrátil z práce v Plains, nechtělo se mi zůstat večer doma a vzpomněl jsem si na kolegyni z práce, která mě zvala na víno. Jmenuje se Crystal, třiadvacetiletá slečna, která si bere za tři týdny farmáře a pořád mi dohazuje nějaké kamarádky.

Shodou okolností byl v Lubbocku koncert slavného country zpěváka a tak jsem neváhal. Hned jak jsme vešli do baru, bylo mi jasné, že budu potřebovat řidiče. Zajel jsem tedy pro Radku, která chtěla ten večer spát, ale country koncert musela z výchovných důvodů vidět. Popíjeli jsme, Crystal a její kamarádky byly milé a ještě mi kupovali pití. Koncert byl úžasný a pro představu se na klip můžete podívat zde:

http://www.youtube.com/watch?v=d3wyu0P4aKc&feature=related

Po koncertu ještě následoval místní klub Wild West, kde se tančí. Naučil jsem Radku Two step a místní holky mě naučili nové kroky. Když jsem tančil, Radku sebral nějaký kovboj a už jí provedl po parketu. V klubu je totiž pravidlo, že nikdo nesmí jen tak čumět a všichni musí tančit, jinak je vyhodí.

Páteční večer byl celkem poklidný. Jen jsme se sousedy hráli kulečník což byla celkem náročná činnost po předešlé prohýřené noci.Také jsme se šetřili na následující den, kdy byla ohlášená party u bazénu.

Můj Mexický kamarád Carlos slavil narozeniny a shodou okolností to bylo u našeho bazénu. Celé odpoledne jsme popíjeli řídké pivo, koupali se a hráli plážový volejbal. Samozřejmě nechyběl gril a úžasné steaky. Později jsme se přesunuli do místní vinárny, kde jsem ochutnali víno z místní vinice.

A skleróza? Tu má Radka. Asi to chytila při cestě do USA, protože když jde nakupovat, tak téměř pokaždé zapomene platební kartu a pak placení zbývá na mě. Stejné to je v baru, kdy si kartu nebere, protože nemá vhodnou kabelku. Naštěstí se vždycky najde nějaký kovboj, který se snaží zapůsobit a nosí jí drinky.

Foto k článku: http://ttu.blog.cz/galerie/tyden-cislo-tri

Proč tři? Protože jsou to tři týdny, kdy přijela Radka a tři týdny do odjezdu z Lubbocku. Ano už se to blíží a pomalu se začínám připravovat na odjezd. Po roce toho mám celkem dost věcí na zabalení a i odpadkový koš jsem již párkrát naplnil. Nebudu ale předbíhat, protože za tři týdny zvládneme ještě hodně věcí.


Kupříkladu jsme s i s Radkou a kamarády z práce zašli na Sushi. Syrové asijské pochoutky nám chutnají a jako všechny speciální věci i Sushi je v US levnější. Začali jsme pitím Sake Bombs a kdo nezná, tak vás naučím až přijedu domů, nebo se podívejte na YouTube.

Náležitě posilněni jsme tu samou noc prošli skoro všechny bary na Broadwayi. Trošku jsme slavili, protože jeden pilot odchází a další přijel na víkend a dohromady už se neuvidíme. Také jsme soutěžili kdo dostane za noc nejvíce telefonich čísel a kupodivu vyhrála Radka. Dostávala totiž čísla nejen od kluků, ale i od holek, kterým se líbil její přízvuk a piloti postupně odpadli a nejdéle jsem zůstal ja se ségrou. Zásadní roli samozřejmě hrál fakt, že já jsem postupně musel vodit piloty do našeho apartmánu a Radka mi vzala telefon. Jinak bych samozřejmě vyhrál.

Sobota byla trošku pomalejší, protože jsme slavili opravdu vydatně, ale přesto nás to nezadrželo od práce (samozřejmě jsem makal já) a od nakupování (kdo asi?). Odpoledne jsme se sešli a šli vyzkoušet jak chutanaji krabi. Docela nám to šlo a chutné to také bylo.

Také jsme zkoušeli České buchty, ale nějak se nám nepovedly. Těžko říct jestli za to můžou místní suroviny, nebo naše nekvalitní výroba. Alespoň jsem to vylepšil nedělními steaky. Ty už mi docela jdou.

Počasí se nám po pár dnech krátkých dešťů opět udobřilo a tak chytáme bronz u bazénu. Doufám, že i doma a všude odkud čtete blog také tmavnete pod slunečními paprsky a máte čas na další letní aktivity.

Nákupy, nákupy a nákupy. Tak vypadá můj program přes víkend, když musím svou sestřičku vozit po obchodech. Pravda je, že dolar je více než lákavě levný a tak i já si někdy koupím nějaké nezbytnosti. Rozdíl je ale v tom, že mě to trvá o poznání méně času, protože už to tady mám okoukané. Přeci jenom jsem nějaký ten víkend strávil po místních nákupních centrech.

Jinak se máme docela dobře. Vodím Radku po místních barech, hospodách a restauracích. Naštěstí nemůže pít, protože na to ještě nemá věk a tak mě může alespoň vozit. Už jsme byli i v Mexické restauraci a potěšilo mě, že salsa už mě tolik nepálí. Poznal jsem to podle toho, když Raduš brečela u večeře. Zkrátka jsem si zvykl.

Se salsou máme ještě jednu story. Protože normálně u Michalů Mexická kuchyně moc neletí, Radka salsu neznala než přijela do Texasu. První den, když jsem ji nechal samotnou doma, měla ohřát rajčatovou omáčku na špagety. Když jsem ale přišel domů, Raduš říkala, jak je ta omáčka ostrá. Něco na tom nehrálo a došlo mi to hned jak jsem viděl nedotčenou sklenici s omáčkou. Raduš nám k obědu ohřála salsu. Nebylo to špatné, ale raději jsme šli z výchovných důvodů do Mexické restaurace.

Foto k článku: http://ttu.blog.cz/galerie/vikend-den-nezavislosti

Video k článku: http://www.youtube.com/watch?v=jKQzrhDJKUk

Ještě před Dnem nezávislosti jsem dostal posilu. Přijela mi sestřička a zůstane se mnou až do září. Vyzvedl jsem jí na letišti v Lubbocku, kam kupodivu dorazila. Samozřejmě to bylo jen o fous, protože v Houstonu šla původně úplně na špatný terminál.

Ve středu jsme vyřídili všechny drobnosti ve škole a už i má sestra je studentkou Texas Tech University. Na rozdíl ode mne tu ale bude studovat angličtinu a mohla by také na rozdíl ode mne alespoň trošku rozumět gramatice.

James, meteorolog z Plains nás nalákal na výlet do dálav centrálního Texasu. Austin, Guadalupe river a vodní park. Přijel jeho kamarád Josh z Oklahomy a jeli jsme už ve čtvrtek. Plavení na Guadalupe river je zajímavá událost. Pronajali jsme si duši od náklaďáku, koupili hodně piva a nechali se unášet proudem. Měli jsme dokonce i samostatnou duši pro lednici na pivo. Naneštěstí bylo střídavě oblačno a tak nám byla místy zima a místy vedro. Ani jsem se moc nespálil, ale trošku jsem se odřel, když jsem na jedné peřeji nechtěně vystoupil z duše a prozkoumal jsem kameny u dna. Naštěstí pivo ani duše neuplavali.

Celá plavba trvala osm hodin a byli jsme z toho tak unavení, že jsme nechtěli následující den na sluníčko. Jeli jsme tedy za Jamesovou rodinou do Dallasu. Ukázal nám rodiče, jeho sestru i domek. Radka mohla nakupovat a ještě jsme zvládli pěkně ugrilovat dvoucentimetrové steaky.

Dokonce jsme jižně od Dallasu narazili na městečka obývaná potomky Čechoslováků a já si tak po roce vychutnal docela dobrý koláč. Samozřejmě se ale těším domů na ty pravé. Stejně tak na pivo. O místním pivu Radka řekla, že je to voda. Já jsem Jamesovi a ostatním koupil pár lahví Plzeňského a bylo naprosto úžasné. Jamese jsme také za jízdy učili Česky a na připojeném videu se můžete podívat jak mu to šlo.

Video k článku:

Tento týden to bude opět o počasí a Plains. Protože mi ve středu přijíždí sestřička, pracoval jsem minulý týden o den více, abych mohl mít následující týden volno. Tentokrát bylo mým úkolem testování pitné vody.

Jezdím po celé Yoakum County a v domcích farmářů sbírám vodu a tu pak testuji v laboratoři. Rozbory vody jsou tady celkem zábavné, protože laboratoř je malinká a voda tady má v porovnání českou vodou extrémní hodnoty. Voda je tady tak tvrdá, že i leckteré České minerálky mají méně minerálů a soli. Proto tady vodu raději nepiji. Také jsem měl zajímavé setkání s hadem. Při odběru jednoho vzorku na mě něco zasyčelo. Byl to asi čtyřiceti centimetrový had, který byl právě po obědě a oddechoval v chládku.

V úterý mě opět posadili do letadla a šli jsme zasívat mraky. Nebylo to jako poprvé, kdy jsme se jen proletěli nad letištěm, ale tentokrát jsme šli opravdu do zajímavého počasí. Samozřejmě se mi opět udělalo špatně, protože to v mracích poskakovalo, nebylo vidět, pršelo a na křídlech se nám udělal ledový povlak. Vystřelili jsme několik patron s chemikáliemi a letěli domů. Všude kolem bylo několik bouřek a jedna z nich byla nad naším letištěm. Museli jsme ve zůstat ve vzduchu a hodinu déle a mohl jsem tak vidět bouřku a blesky z trošku jiné perspektivy.

Víkend jsem strávil v Lubbocku a připravoval se na příjezd ségry. Pravda, že jsem uklízel až v neděli večer a většinu času jsem trávil jinak, ale apartmán je uklizený. Ještě v neděli večer jsem se přesunul do Plains a budu až do úterý pracovat abych mohl zůstat s Radkou doma.

Foto k článku: http://ttu.blog.cz/galerie/jdeme-se-divat-na-bourku

Video k článku: http://www.youtube.com/watch?v=T0jhflA2Mxo

Příspěvek za uplynulý týden bude zejména z Plains, protože tam se odehrává většina akčních událostí.

Hned v úterý, když jsem jel z Lubbocku do Plains, jsem cestou viděl blýskání. Jen co jsem dorazil do domu, kde bydlím, řekl mi James (meteorolog), že bych si raději měl přeparkovat auto pod přístřešek. Dal jsem na jeho radu a dál jsem se nijak nestaral. Vyřizoval jsem emaily, díval se na televizi a v klidu popíjel pivo. Byl jsem trošku překvapený, když se mě kluci zeptali, jestli se jdu s nimi dívat na bouřku. Myslel jsem, že asi nikdy neviděli déšť a že když tady prší málo, tak je to pro ně nevšední záležitost. Nevšední zálažitostto jistě byla, ale překvapená bylo na mé straně.

Obloha se zatáhla a najednou začaly padat kroupy jako tenisáky. Pak neskutečně pršelo a v průběhu se blýskalo celé nebe. Takovou bouřku jsem ještě nezažil. Druhý den jsem zjistil, že z mého výzkumu jsou trosky. Bavlna na polích byla potlučená a nepřežila to. Ořechy snad ano, ale budou podle toho vypadat a dokonce nám větřík převrhl zavlažovací pivotu. To je čtyři sta metrů dlouhá trubka na kolečkách, která nemá žádnou pořádnou plochu a stejně to vítr dokázal.

Další den přišel Haboob. Písečná bouře, která má neskutečnou sílu a hromady písku ve vzduchu. Dorazila akorát, když jsem zavíral vrata do hangáru a přibouchlo je to jako kdyby nevážili pár set kilo. Naštěstí jsem dojel domů, ale zážitek obrovský.

Také jsem viděl hromadu žab v jezírkách, která vznikla po bouřce. Nevím, kde se najednou žáby vzaly uprostřed prérie, ale bylo to příjemné zpestření. A nemohu zapomenout na želvičky, které běhali po silnicích. Je tu živo jako po dešti.

V kanceláři jsme si dělali srandu, že přišly biblické pohromy, protože jsme ten den viděli i hasiče. Uzemnila mě ale hláška, že přichází antikrist Obama, kterou mysleli naprosto vážně. Náboženství je v Texasu skoro extrémní a republikánů je tu opravdu drtivá většina.

V Lubbocku jsme také sledovali fotbal. Kluci mají celkem dobrý přehled o tom kdo kde hraje a co se děje ve světě toho jiného fotbalu, který tady nazývají Soccer. Tak mě ten výsledek přepadl, že se mi nechce ani psát.

Přesto vás nemůžu ošidit o svá moudra. Například v Plains už mi na zkoumaných polích začali růst plodiny a já nepoznám ořechy od bavlny. Tedy výsledek ano, ale během růstu je to jen takový jetel. tak do reportů popisuji jedno jako světlezelená rostlina s dvěma lístky a to druhé má lístků více a je to tmavé.

Také minulé pondělí mě překvapila jedna putyka. Je to tak ošklivé místo, že se tomu ani nedá říkat hospoda. Pyšní se titulem nejdéle sloužícího baru na Broadway street a podle toho to vypadá. Ne že bych to místo neznal, ale minulé pondělí mě zaskočilo, že jsem musel zaplatit pět dolarů za vstup. No protože jsem slíbil, že přijdu, tak jsem zaplatil a mohl vstoupit. Objednal jsem si na baru pivo a překvapilo mě, že jsem dostal hned dvě a chtěli po mě jen jeden dolar. To se mi líbilo a když jsem piva vypil, tak při další objednávce jsem automaticky zaplatil dolar. To mě ale kamarád zastavil, že to nemusím, protože je to All you can drink. Jinými slovy vypij co můžeš.Dokážete si představit jak jsem skončil. Druhý den mi bylo hrozně špatně. Asi to bude z těch teplot tady kolem.

Jinak už jsme se dostali až na čtyřicítky přes den. Welcome in Lubbock!

Foto k článku: http://ttu.blog.cz/galerie/auta-letadla

V minulém týdnu se vše točilo zejména kolem mé práce v Plains. Podařilo se mi několik zajímavých kousků a zkusil jsem si nové věci.

Snažím se pracovat dvanáct hodin denně, abych mohl v pátek odjíždět domů dříve a jít o to dříve na pivo. Do pracovní doby se v USA nepočítá přestávka na oběd což dělá z pracovního dne nekonečný příběh. Většinu dne vždy trávím v autě, protože se přesouvám po devíti stech čtverečních mílích za svou prací, kterou je zejména sběr dat pro výzkum. Sice máme celý den mezi 30-35 stupni Celsia, ale ve velkém a pohodlném Suburbanu, který má satelitní rádio (můžete poslouchat cokoliv z celého světa) a kožené sedačky, se to dá celkem vydržet. Jenže milý Suburban nevydržel mé prohánění po širých pláních západního Texasu a hned ve středu se rozsvítily nějaké kontrolky a fungovaly jen čtyři válce z osmi. To samozřejmě nebylo ideální a tak jsem šel nafasovat další auto. Tentokrát jsem dostal pick-up, který se normálně používá v hangáru k tahání letadel. Pěkné auto, ale nemá satelitní rádio a hlavně je to jen dvoukolka. To je samozřejmě docela nepraktické, když většinu dne trávím jezděním po polích a v bahně. Musel jsem si dávat větší pozor, ale stejně o zajímavé momenty nebyla nouze. Zejména v jedné písečné bouři, kdy jsem neviděl kam jedu a poté co jsem začal vidět jsem zjistil, že jsem na písečné duně a nesmím přestat jet, protože bych tam zůstal na věky.

Bezesporu novou zkušeností byl let v jednom z letadel, které máme v hangáru. Dvoumotorová Cessna, která se používá na vyvolávaní deště, je celkem pěkné letadlo pro pět lidí. Dokonce může doplachtit na zem i když nefungují motory. Většinou se létá během bouřky, nebo zvýšené oblačnosti, kdy se do mraků rozprašují chemikálie, které mají vyvolat déšť. Já jsem ale letěl, když bylo jasno, protože bylo potřeba otestovat novy radar. Sedel jsem na miste vedle pilota a skoro jsem se nevesel do kabinky. Nejsrandovnější bylo, když jsem za letu musel do zadní části letadla přepnout nějaký knoflík na novém radaru. Skoro jsem se nemohl vyprostit ze sedadla. Pilot mě dokonce nechal chvíli řídit. Vyzkoušel jsem si zatáčení a klesání.

Jediné co se mi nelíbilo, že před přistáním se mi při manévrováni ze strany na stranu udělalo nevolno a jen tak tak jsem se udržel. Bylo totiž vedro, kabina byla přetlakovaná a já měl těsná sluchátka na uších, takže mé vnitřní ucho bylo docela zmatené. Samozřejmě nejhorší bylo pohupování a poskakování malého letadélka.

Naštěstí jsem ale vydržel a dokonce jsem pořídil i nějaké snímky. Příště už budu lépe připravený a pilot mi slíbil i nějakou akrobacii.

Foto k článku: http://ttu.blog.cz/galerie/svatba-a-tekute-pisky

Začnu dobrou zprávou. Konečně mám k nahlédnutí nějaké fotky, ale musel jsem si kvůli tomu půjčit foťák z knihovny. Můj je pořád na cestě někde mezi Kodakem a BestBuy.

Neděle, pondělí a úterky stále pracuji v knihovně a protože jsem minulé úterý pracoval až do devíti večer, do Plains, kam dojíždím za prací, jsem se dostal až těsně před půlnocí. Piloti mě v domě nečekali a tak zamkli dveře a pojistili to řetízkem. Já jsem se kvůli tomu nemohl samozřejmě dostat dovnitř a klepal jsem na okna. Dostalo se mi ale zajímavého přivítání. Přišel otevřít jeden z pilotů, ale měl v ruce pistoli, kdyby jsem snad byl někdo jiný. No trošku mě tím vystrašil.

Další den jsem hledal studny na pozemcích farmářů. Podzemní voda je tady jediným zdrojem vody a bez trvalého zavlažování by na polích nevyrostlo vůbec nic. Protože hladina podzemní vody kvůli vysoké spotřebě klesá každým rokem, farmáři každý rok vrtají nové studny. Ty se pak musí zanést do úředních knih. Já jsem ten který ty studny hledá podle náčrtků farmářů a pomocí GPS určuji jejich polohu. Někdy je to docela dobrodružství, protože studny jsou sice na mapě jasně viditelné, ale na poli to už je horší. Ve středu se mi dokonce podařil parádní kousek. Bylo už po šesté večer a já jsem zapadl do tekutého písku na jednom ze vzdálených polí. Díra, kde byl písek nebyla na první pohled vůbec nijak podezřelá, ale když jsem zapadl půl metru hluboko, pochopil jsem, že mám problém. Zkoušel jsem kopat a hrabat, ale nakonec jsem s mapou, baterkou a lahví vody, vyrazil na nejbližší farmu. Samozřejmě jsem měl telefon, ale baterka to nevydržela. Po třech mílích jsem našel farmu i farmáře a ten mě v pohodě vytáhl.

V pátek jsem jel do Santa Rosy v Novém Mexiku, kam mě pozval Jared. Jel jsem na svatbu jednoho z jeho kamarádů a shodou okolností to byl kluk, který byl před dvěma lety na ČVUT. Sice jsme se nikdy před tím neviděli, ale to mi nezabránilo si pořádně užít Americkou svatbu. V pátek byla přípravná večeře, kde se v celkem poklidné atmosféře mohli všichni pobavit a poznat. Dostali jsme moc dobré Mexické pochoutky. Později večer jsme šli do tamějšího klubu a pořádně to roztočili. Jaredova přítelkyně objednala drinky, které se jmenují "tekutý kokain" a to s námi pěkně zamávalo. Barman má povolení jen dva drinky na osobu a to bohatě stačilo.

V sobotu nás čekala samotná svatba, ale protože se konala až odpoledne, měl jsem čas prozkoumat farmu Jaredových rodičů. Prošli jsme celý pozemek, všechny stodoly a pole a hlavně jsem viděl všechny stroje, které používají. Zajímavá byla loď na vodní lyžování, kterou jsme dopoledne dávali dohromady.

Svatební obřad byl samozřejmě v kostele a později byla svatební oslava. Ženich i nevěsta měli frak a šaty a stejně tak byli oblečení i svědci a družičky, ale ostatní měli většinou jen košili, džíny a kovbojský klobouk. Oslava po obřadu byla v místní Sokolovně, kam si všichni přinesli své pití, ale jídlo bylo připraveno. Jedli jsme, tančili jsme a pili jsme. Byla to zajímavá zkušenost, ale myslím si, že pořádná Česká svatba je zajímavější. Co ale doma nemáme, je DJ, který do půlnoci hrál a po půlnoci se převlékl do uniformy a proměnil se na šerifa. Pěkně všechny hosty doprovodil do místního baru a ve dvě je navedl bezpečně až domů.